Odvrácená strana Erasmu - naše ledové království

Tak tady my bydlíme. V posledním patře na pravé straně tohodle hangáru.

A tohle je další článek do sbírky strastí na Erasmu. Až znovu přijedu do Čech, jako první políbím radiátor! Ne, dobře, až jako druhý…

V tomto článku se zasmějeme našemu vysněnému bydlení u oceánu. Když jsme sem v létě přijely, byly jsme z našeho bytu nadšený. Přímo na pláži, úžasný prostředí, všichni ostatní nám to tu záviděli. To se změnilo se změnou ročního období.

1) Kosa

Už jste někdy poděkovali za to, že máte doma normální topení a zateplený barák? Měli byste, jak jsem zjistila, ne všude je to běžná věc.

Naše předpoklady o tom jaká by měla být zima v Bretani, nutno podotknout, že jsme to ověřené statistikami z předchozích let, byly takové: bude minimálně 9 až 10 stupňů, spíš víc, bude stále pršet nebo mrholit, a rozhodně nebude mrznout.

To jsme netušily, do čeho jdeme!

Dle našeho profesora angličtiny, který žije v Bretani už 20 let, po celou dobu, co je tady, nezažil takovou zimu jako tenhle rok. Počasí se nějak zbláznilo (to asi i v Čechách ne?). Teploty se tu pohybují pod nulou a do toho je vlhko, protože jsme u oceánu, moje pocitová teplota je tedy -100 stupňů.

To by nebyl takový problém, kdyby to bylo jenom venku, jenže my tu samou zimu máme i doma. Místní baráky totiž nejsou zateplené, jako jsme zvyklí v Čechách, proč taky, když tu normálně nemrzne. Horší ale je, že doma nemáme normální topení, ale miniaturní elektrický přímotop, který žere strašně moc elektřiny. A protože jsme „chudí sirotci Čech“, topíme si jenom ve svých pokojích (jen když jsme doma a ne přes noc) a ve zbytku bytu máme mornu. Dokonce takovou, že když jsme strčily ruku k nám do lednice, zjistily jsme, že je v ní stejná, ba naopak vyšší teplota než v samotné kuchyni, rozhodly jsme se jí proto vypnout, protože je zbytečné „topit si lednicí“.

Proto se v kuchyni moc nezdržujeme, když už jdu něco vařit, nejradši něco hodím do trouby, protože ta tu kuchyň alespoň o stupeň až dva vyhřeje. Ovšem to nejhorší je, jít se v téhle zimě sprchovat, nebo si sednout na ledový záchodový prkýnko. Tahle zima má asi za příčinu mojí už třítýdenní rýmu. Ale nezoufám, stačí několik vrstev oblečení, čepice nebo alespoň kapuce, dvoje ponožky a jsem v pohodě.

Předpověď pro nadcházející týden je ale pozitivní! Má pršet a teplota stoupnout na běžných bretaňských 10 stupňů. Musíme zase zapnout lednici! Funguje to tady tak, že když je sluníčko, mrzne, když prší, teplota stoupá. Nikdy jsem neměla déšť raději! A někdy přemýšlím, jestli nezačít tancovat tanec na přivolání deště.

2) Boženka

Boženka je náš duch. Ne, nejsem magor a nevěřím na duchy, jsem v celku racionálně přemýšlející člověk, ale na druhou stranu ženská. Takže když nás naši majitelé seznámili s holčinou (další Češkou Péťou), co v našem bytě bydlela před 7 lety, a Péťa se nás zeptala, jestli tu taky máme toho ducha, byly jsme pos*** až za ušima, sledovaly každou divnou věc u nás v bytě a dopadlo to, tak že za mnou v noci Kačka, moje spolubydlící, přišla s peřinou, jestli si nemůže lehnout ke mně, že se bojí a nemůže usnout. A já jí vítala s otevřenou náručí, měla jsem totiž ten samý problém. A jediný důvod, proč jsem za ní nepřišla já, ale ona za mnou, byl ten, že já mám dvojpostel a Kačka ne. Ano je nám 21, ano studujeme vysokou školu…. Ale chtěla bych vidět vás! Hmmm!

Proč Boženka? Musely jsme se nějak uklidnit a tak jsme si řekly, že nic takovýho tady není, protože nic divnýho se nám tu nestalo, a kdyby tu něco takovýho náhodou bylo, tak Kačka přišla s nápadem si ducha pojmenovat. Abychom si z něj udělaly kamaráda a nebály se ho. A tak vznikla Boženka, Boženka možná není, možná je, každopádně je hodná a má nás ráda a nedělá nám nic špatnýho!

Péťo, až k nám půjdeš na víno, nebudeme se bavit o Božence jo?

3) Litevčanky

Litevčanky neuměj česky, tak ne že jim to někdo prásknete! (hovořím k mým českým spoluerasmákům). Naše Litevčanky se jmenují Eglé a Eglé. Říkáme jim Eglé 1. a Eglé 2. a samy nevíme která je která. Teď už tu s námi bohužel (bohudík?) nejsou. Ne proto, že bychom je zabily, vyhostily nebo tak. Prostě jim skončil Erasmus a odjely domů.

Litevčanky byly skvělý parťačky, nikdy nezkazily žádnou srandu, mám je ráda. Na druhou stranu soužití s nima bylo na mě moc. Představte si to největší prase, co znáte, a vynásobte ho třema, to byly naše Litevčanky. Uklízet je asi nikdo nenaučil. Jedna z nich maximálně 2x sáhla na vysavač a vysála si svůj pokoj. Ta druhá ani to ne, zajímalo by mě, jak to tam po půl roce vypadalo... V životě asi neviděly ani hadr, ani mop. Nikdo jim neřekl, že když si vymejou hrneček od kafe, ten logr by měly alespoň spláchnout vodu. Odjely zpátky do Litvy bez toho, aniž by něco umyly, vynesly koš ze svojí koupelny, nebo vyhodily svoje vypotřebované přípravky v koupelně nebo svoje zkažené jídlo. A taky znovu nechaly ten logr ve dřezu! Odporný!

4) Plíseň a zatuchlost

Plíseň jde ruku v ruce se zimou a vlhkem od oceánu. Naštěstí se to dá na chvíli vyřešit savem. Taky si říkáme, jestli za tu plíseň nemůže náhodou Boženka… ha! První divná věc!

V Litvě se plíseň asi neřeší, když jsem se šla po odjezdu holek podívat do jejich koupelny, našla jsem jí celou prolezlou plísní. Asi běžná věc u nich doma… nebo nevim…

A teď k té zatuchlosti. Samozřejmě, že když v tom žijeme, nic necítíme. Nicméně první věc, co mi doma řekli, když jsem přijela na Vánoce do Čech, bylo, že smrdim zatuchlinou. To chcete! Krásné přivítání! Je to zřejmě tim vlhkem a tou zimou. Vše stále dokola. My jsme na to „naštěstí“ asi zvyklý a necítíme to. Takže prosim vás, až zas přijedu do Čech, neříkejte mi, že jsem zatuchlá, já se navonim!!!!

5) Konec světa = Lomener

Je fajn bydlet přímo u oceánu. Když chci jít běhat, běžim na pláž, když se chci projít, jdu na pláž. Když je krásný počasí, je to skvělý. Ale! Jsme taky na konci světa. Lomener je přístav a malinký městečko (vesnice) vedle Lorientu. Do školy to máme busem 30 minut. To by vůbec nebylo zlé, kdyby autobusy jezdily, jak mají. Každý měsíc jsou stávky, ale předem nahlášené, takže se můžeme připravit na to, že aaahhh „bohužel“ nepůjdeme do školy. Občas ale žádná stávka není a bus prostě nepřijede. Takže pak hodinu mrzneme na zastávce a čekáme na další a do školy přijedeme o hodinu později. Takhle to tady prostě chodí.

Ptáte se, proč tu stále bydlíme a nepřestěhujeme se? Protože naši majitelé Marie a René Julé jsou jako naše babča s dědou. Každý měsíc k nám přijdou, přinesou koláč, dáme si čaj a hodinu až dvě tlacháme o všem možném. A taky proto, že byt je pojištěný na nás až do konce našeho pobytu. Tady to totiž nefunguje tak, že byt pojišťuje majitel, byt si musí pojistit nájemník, a je to faaakt vopruz to řešit. Takže při představě, že jdu rušit pojištění a sjednávat nový na posledních pár měsíců našeho pobytu, je mi špatně a radši tu budu s Boženkou a budu zatuchlá. Protože jejich byrokracie není pro mě. Viz článek Francouzská byrokracie případ 1. a 2., kde mluvím o bankovním účtu a o CAFu.

Važte si zateplení, radiátorů a toho, že doma nemáte duchy! Amen!

Ale abyste si nemysleli, že je to tady tak strašný, podívejte se na pár fotek mého výhledu z okna. Ten vždycky vyřeší všechny problémy.

#erasmus #gotoerasmustheysaid #itwillbefuntheysaid #Francie #češkynaerasmu #frozen #ledovékráloství #zima #Boženka