Erasmácká přátelství
- 17. 1. 2017
- Minut čtení: 2
Rychle a intenzivně
Když odjíždíte z vaší rodné vísky do zahraničí na předem určenou dobu, máte omezenou dobu na to zvyknout si, zabydlet se, poznat novou kulturu a získat nové přátele. To si studenti vyjíždějící na Erasmus uvědomují, a snaží se žít tak intenzivně, jak mohou, protože čas letí jako voda. Zdá se mi, že jsem přijela před chvílí, jenže mezitím uplynulo pět měsíců.
Co je to „Erasmácké přátelství“?
Přátelství v zahraničí bych rozdělila do 2 kategorií:
1. Přátelství s ostatními Erasmáky
Je to vztah mezi lidmi různých kultur, který vznikne hrozně rychle. Většinou při nějakém hromadném erasmáckém uvítání „Ahoj já jsem Alena a jsem z Česka“ „Ahoj já jsem Blabla a jsem z Německa“ „No jo, tak to jsme vlastně sousedi haha“. Poznáte hodně rychle hodně lidí, ze začátku si musíte neustále opakovat jména a stejně se pletete. Postupem času si z té hromady lidí vytřídíte jedince, kteří vám jsou nejblíž, nejsympatičtější a s nimi trávíte zbytek pobytu, zažíváte všechna dobrodružství, jezdíte na výlety, stěžujete si na místní zvyky a podobně. V tu chvíli si už nedokážete představit, že byste žili bez nich. Je z vás taková erasmácká rodinka, zvlášť jestli s některými i bydlíte.
2. Přátelství s lokály
Přátelské vztahy s místními na rozdíl od předchozích nejsou tak rychlé a intenzivní, jsou-li nějaké. Místní už tu dávno mají svoje kamarády, svojí práci, školu, svoje problémy a vy se do jejich života jen tak nevměstnáte, jedině, že by oni sami chtěli.
Francouzi jsou dle mých zkušeností hodně uzavření. Už od začátku nám všichni opakovali, že jestli se chceme skamarádit s Francouzi, musíme my udat ten impulz a vnutit se. A takový typ já bohužel nejsem… neumím přijít za někým a říct „Ahoj já jsem tu na Erasmu, a teď budeme kamarádky!“
A takhle to zřejmě funguje všude, i u nás v Čechách se cizinci na univerzitě baví hlavně spolu, Češi si od nich drží odstup. Proč? U někoho se může jednat o jazykovou bariéru, ale většina lidí prostě jen nemá snahu, nechce vystoupit ze svojí komfortní zóny. A proč by to taky dělali? Mají přece svůj život a svoje kamarády…
A to je právě to, co u Erasmáků nenajdete. Ti už dávno nemají žádnou komfortní zónu tím, že dali pápá domovu, mamince, co jim prala oblečení, svým přátelům a musejí si tu na malou chvíli vybudovat vše nanovo, proto jsou tak otevření všemu novému.
Ale nic netrvá věčně, jakmile skončí pobyt v zahraničí a Erasmáci se musí (někdy s nechutí) vrátit ke svým starým životům, skončí i většina přátelství.
Z mého bývalého Erasmu v Bruselu jsem v občasném kontaktu se dvěma lidmi (z původní hromady cizinců všech národností).
Teď po prvním semestru nám z Lorientu odjela většina přátel. Někdo zůstal, někdo si pobyt prodloužil, ale 90% lidí odjelo. (Hold úděl toho, když studujete Dvojí diplom a jste tu na dva semestry a ne jen na jeden jako všichni ostatní Erasmáci…) Nezbývá než si najít nové Erasmáky, co přijedou, a dál udržovat kontakt s těmi pár zbylými. Jak moc a zda vůbec budeme dál v kontaktu s těmi, kteří odjeli, ukáže jen čas… A třeba o tom pak napíšu další článek :).
Kommentare