Francouzská byrokracie případ druhý – hrozba jménem CAF

Co je to CAF? Kouzelné slůvko, nebo spíš zaklínadlo, ze kterého se ježí chlupy nejednomu Erasmákovi ve Francii. CAF neboli Caisse d'Allocations Familiales je organizace, která se stará o udělování podpor různých druhů, v našem případě se jedná o příspěvek na bydlení. Tento příspěvek má spoustu různých kritérií, kdy o něj můžete požádat, a my, zahraniční studenti bydlící v podnájmu z nich vycházíme jako „vítězové“. Z mého pohledu bych CAF přirovnala k naší „sociálce“.

Na prvním uvítání Erasmáků jsme se dozvěděli, že si můžeme podat žádost o příspěvek na bydlení, protože Francie je sociální stát, co podporuje všechny, i „chudé sirotky z Čech hledající sponzory“. To jsme ale ještě netušili, co nás všechno čeká.

Vše začíná vyplňováním složitého formuláře na jejich internetových stránkách, musíte o sobě prozradit úplně všechno. Je to vopruz, a když se omylem překliknete a pokračujete na další stránku, už to nejde vrátit zpátky a musíte to začít vyplňovat znovu. CAF po Vás chce mimo jiné třeba podepsaný formulář od vašich pronajímatelů, o tom, že u nich bydlíte, nebo váš rodný list… Až tady jsem poprvé v životě potřebovala svůj rodný list (který ležel zahrabaný někde v Čechách). Ale v pohodě, říkala jsem si, vyplním to, nahraji tam všechno potřebné a dostanu příspěvek, to za to stojí ne? … NE!

Pokračovalo to zaplněnou poštovní schránkou. Přišlo mi nejméně 10 dopisů, každý zvlášť, s jinou žádostí, to aby se náhodou nešetřili lesy (běžná francouzská rutina – vytisknout co nejvíc papírů a použít polovinu z nich). Dobře, vyplnila jsem další dotazníky, co mi přišli poštou, ofotila občanku, kartičku zdravotního pojištění, rodný list a všechno ostatní, co už jsem jim nahrávala online na stránky. A tentokrát osobně šla předat všechny papíry na místní pobočku. Na pobočce vládl totální chaos, všude plno lidí, mezi dveřmi se mě ujala nějaká paní, které jsem předala stoh papírů, vsadím se, že netušila, co jí to vlastně dávám (rodnému listu v češtině určitě nemohla rozumět) a na otázku, jestli mám dodat ještě něco dalšího, neuměla odpovědět.

Tak jsem čekala na další obsílku. A tentokrát se CAF předvedl! Další dopis neposlal mě, ale mé spolubydlící, která o něj taky žádala, ovšem s mými dokumenty. Takže všechny moje osobní údaje poslali vlastně „cizímu“ člověku. Dopis s tím samým dokumentem ale pro mou spolubydlící na mojí adresu nikdy nedorazil, asi se ztratil.

Tak jsem na CAF šla znovu. Vyzbrojená kafem na nervy, znovu vyplněným dotazníkem, který mi poslali zpátky s tím, že jsem tam nezaškrtla jedno hrooozně důležité políčko, a znovu vytištěným rodným listem, protože „razítko nešlo přečíst“. Nevím, jak je to s vašimi rodnými listy, ale to moje není dobře viditelné ani na originále. Kdybych se mohla vrátit o 21 let zpátky, vzala bych té paní, co tenkrát dala vzniknout novému občanu České republiky, razítko a natiskla si ho sama, čitelně. Znovu jsem jim předala vše podstatné, znovu mi nebyli schopni říct, jestli je to všechno, a odešla jsem s myšlenkou: ještě to nekončí.

Od té doby čekám na zázrak. Žádný nový dopis, žádný email, nic. Po CAFu se slehla zem. Teď jsem znovu otevřela jejich internetové stránky, v okýnku „CAF dále požaduje“ nic není, miniaturní písmenka hlásají, že CAF zpracovává dokumenty. Žádost jsem podala na konci srpna, takže se v bludném kruhu byrokracie pohybuji 3 měsíce. Zajímalo by mě, jestli to vyřeším do té doby, než se vrátím do Čech, nebo jestli se hodnota příspěvku (kterou ještě neznám) vyrovná všem těm nervům a vypitým kafím. Zatím je ale času na byrokratizování dost :D. O dalším průběhu vás budu informovat.

#caf #Francie #byrokracie #livingabroad #erasmus #gotoerasmustheysaid #itwillbefuntheysaid